Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak to bylo na výpravě... do Soběšína a pár fotek k tomu

25. 5. 2010

Bylo to vpravdě neuvěřitelé štěstí !!!

Ještě těsně před odjezdem to podle předpovědi vypadalo, že se budeme celý víkend koupat v dešti. Naštěstí bylo, alespoň pokud se počasí týká, všechno jinak!

V pátek jsme částečně autobusem a částečně vlakem v pořádku dojeli do cíle, kterým byl Masarykův tábor YMCA v Soběšíně. Tábor je hned u řeky, moc pěkně zasazen do zalesněné a kopcovité krajiny, která je pro okolí toku Sázavy v té oblasti téměř typická. V táboře je několik druhů dřevěných chatek, dva "společenské" sruby a samozřejmě spousty místa pro stany. Vzhledem k očekávanému počasí jsme měli zabukovaný jeden celý srub. Chatky pro nás byly příliš drahé a navíc v nich není zrovna moc místa - jsou tak akorát na přespání. Ve srubu je ohniště v otevřeném krbu, tři veliké stoly a dostatek opravdu bytelných židlí. V patře pak několik postelí a na dřevěné podlaze spousta místa pro rozložení karimatek. K večeři jsme si upekli buřtíky, ti podnikavější, kteří nebyli líní si nakrájet a opéct lepší dobrotu večeřeli opečené ražniči.

V sobotu jsme v Campu chvíli "zablbli" a pak vyrazili na celodenní procházku až do Českého Šternberka. Aby to nebylo tak jednoduché, tak jsme nešli přímo, ale zkratkou. Ta byla sice o něco delší, ale za to méně pohodlná. Ti vytrvalejší celou cestu navigovali podle mapy a s busolou v ruce. Nakonec jsme ani nezabloudili. Škoda - mohla být legrace...

A pak to konečně přišlo: v Českém Šternberku přišel klasický přívalový déšť doprovázený bouřkou. A v tom právě bylo to štěstí - pár minut před tím, než začalo pršet (řekl bych to i jinak, ale...) jsme zalezli do hospody na poněkud pozdní oběd. A zatímco jsme vydatně pojedli dobroty místní domácí kuchyně, tak se mraky vyčerpaly a doslova těsně před naším odchodem z restaurace zase pršet přestalo. Jenom z asfaltu se pářilo... Takže jsme se v pohodě vrátili vlakem zpět do Campu a nit na nás zůstala suchá.

Navečer jsme opět opekli baštu na ohni, chvíli se zpívalo, hrálo na kytaru, mastily se karty a pak hurá na kutě.

Fotky z putování tam i zpět a sobotního blbnutí.

Bylo jasné, že sobotní výlet nebyl pro nikoho úplně "zadarmo", soudě alespoň podle toho, že v neděli si všichni tak trochu přispali. Zdaleka ne jako v sobotu, kdy někteří nevybouření experti vstávali již kolem šesté hodiny. Opět jsme si zahráli nějakou tu blbinu na vyřádění, pak si kluci zkusili, jak se používá vodácká záchranná pomůcka zvaná házečka (foto zde) a po dobrém obědě (grilované steaky - klidně pukněte závistí) jsme poklidili ve srubu, zabalili svých pět švestek a vyrazili vstříc domovům.

Přes poněkud slabší účast, než jsme čekali, se akce celkem vydařila, to jest přežili jsme, v pořádku jsme se vrátili a zesílili jsme na těle i na duchu. Myslím, že i přes ne zrovna levné ubytování se na toto místo ještě někdy podíváme. Tábor sice celkem skromný - do komfortu zahraničních kempů má hodně co dohánět, ale za komfortem jsme tam konec-konců nebyli. Hlavně okolí bylo překvapivě moc pěkné, především kolem trasy našeho sobotního putování.

zapsal:Mirek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář