Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jarní Rakousko – vyprávění a fotky z vody

1. 6. 2011

 

Zdárně jsme zvládli vodácký tréninkový zájezd na Salzu, rakouskou řeku – učitelku a pár jejích přítoků. Ale popořadě:
Odjezd z ČR byl trochu zpožděn – mimo jiné (téměř tradičně) i díky špatně zapojené zásuvce pro vlek. Ale povedlo se vyřešit a s vlekem předpisově osvětleným jsme někdy po desáté hodině večerní přejížděli rakouské hranice směr Linec. Sestava – dva dospělí a dva malí pádleři 9 a 14 let, 4 kajaky, na místě ještě sraz z jedním pádlerem z řad veteránů (áá Přémo, nemlať mě) a jednou spíše, ale nejenom cyklisticky založenou osůbkou. Příjezd do kempu ve Wildalpenu se zdařil až těsně před druhou ranní – rychlý bivak a dospat noc.
Ráno v pátek počasí nic moc, vody v řece málo - dali jsme snídani a po pendlu s auty jsme již nasedali do kajaků za naprosto ukrutného deště, řádně vyšperkovaného hromy a blesky svištícími nad nedalekými horskými velikány. Byli jsme mokří ještě než jsme vyrazili. Vody nebylo nijak moc, po pravdě byl stav na dolním limitu (Salza-Wildalpen 135cm). Válečky na slalomové trati byly sjety bez ztráty květinky a během prvního kilometru téměř přestalo pršet. V pátek jsme tedy sjeli cca 16 km dlouhý úsek Salzy od Wildalpenu až po začátek soutěsky. Pěkná voda, trošku to kazilo počasí – cestou opět sem tam pršelo a odpoledne pak začal obrslejvák, který trval takřka nepřetržitě až do pozdních nočních hodin. Fotky z pátku jsou zde, je tam vidět i ta spousta z nebes padající vody. A voda padala a řeka stoupala...
V sobotu ráno lehký deštík, kolem desáté již sem tam sluníčko. Voda v řece hřměla. Původní plán sjet soutěsku se v kontextu vodního stavu a zkušeností některých pádlistů nezdál býti úplně ideální náplní dne (Salza – Wildalpen 195cm). Takže rychlá volba náhradního plánu – když je „tolik“ vody, tak to přece poteče i nějaký přítok Salzy. A taky že jo. Nakonec jsme veleúspěšně smahli dolní 4 km Lassingu od křižovatky pod Klausem, navázané překrásnými třemi kilometry po vskutku inspirativních vlnách deštěm zvednuté Salzy. Síla řeky o sobě dávala vědět, bylo to pro kluky hodně o boji s morálem, ale vítězně do konce dotaženým. Večer vládlo všeobecné nadšení a euforie z projeté vody i překonaného strachu. Fotky ze soboty zde, ale z vody jich moc není – nebylo úplně snadné za tohoto vodního stavu s klukama zastavovat a fotit.
Plán na neděli jasný – konečně soutěska. Voda v řece již padala dolů, takže pro nás téměř ideální běh událostí (Salza-Wildalpen 171cm). V neděli sluníčko, modrá obloha, teplo. Pendl s auty pod soutěsku. Přemek při pendlu ještě stihnul zasponzorovat rakouskou policii. Rychlou jízdu nicméně usmlouval téměř na třetinu možné pokuty. Pak nahoře do hydra a šup na vodu. Bylo vidět, že si to kluci již užívají, nicméně plni očekávání z blížící se soutěsky pomalu přestávali vtipkovat a začínali vyhlížet příští zátočinu řeky. Soutěska tu byla ani jsme to vlastně pořádně nestihli zaznamenat. Důrazné varování přišlo v podobě jedné podařené krysy po nepodařeném nájezdu do válečku v úvodní pasáži. Školácká chyba – malé rozestupy – a řeka hned dala pocítit svojí ledovou sílu. Pak už průjezd kańonem, kochání se krásami přírody, sem tam zpestřené nějakou vodní atrakcí – prostě pohoda. Na závěr tělocvik při vynášení lodí z hlubin soutěsky nahoru k silnici – přírodní posilovna. Fotky z nedělní vody zde.
Neděle ještě nekončí – rychlá večeře v kempu (rozhodně jsme se neodbývali) a pak výlet za krásami rakouských kopců. Na koulovačku i sněhuláka došlo a výšlap cca 300m výškových k horní stanici lanovek na Hochkaru (1808 m n.m.) nás příjemně rozhýbal a také unavil. Zdokumentováno zde.
Pondělí – poslední den zájezdu. Podle plánu jsme seskákali cca 60 stupňů dalšího přítoku Salzy – Hinterwildalpenbachu. Bylo už málo vody (Salza-Wildalpen 160cm), ale i přes to se to celkem bez problémů dalo a na dopadech pod stupni jsme nikde o dno nenaráželi. Ne nadarmo se tomuto veletoku přezdívá Mokré schody. Některé stupně byly ke dvěma metrům vysoké a určitě to tedy vyžadovalo po malých pádlistech trochu toho ovládání a soustředění. Někdo si to užil beze zbytku a někdo vyměnil mokré zážitky za pěší procházku podle vody. Každopádně pak už konec vodním radovánkám, následovalo překotné balení a start směr domov. Cestou jsme ještě omrkli stav na Enns – bylo opravdu dost vody, takže jak závěrečný dojezd pod lavinou kamenných bloků, tak pasáže kolem pyramidy působily i ze břehu dojmem brutální vodní síly, která nesmlouvá.
 
Skóre zájezdu:
Krysy – celkem 6
Ztracená výstroj – žádná
Ztráty na zdraví – zaplať bůh žádné
Ztracený morál – sem tam nějaký, přiměřeně událostem, určitě je potřeba dalšího intenzivního tréninku...
Nálada celkem – místy euforická, místy motivující
Shrnuto a podtrženo – povedená akce, na kterou budeme vzpomínat minimálně až do té další podobné. A ta bude doufám – již na podzim!
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář