OSANN

Při plánování vandru jsem měl trošku obavy z možného počasí, které umí být na přelomu září a října zatraceně nepřívětivé. Ale zbytečně! Byť bylo vše posychrováno a naplánováno téměř i pro podzimní plískanici, bylo počasí téměř letní a to po celý víkend.

Celá akce byla takovým testíkem, jak se děcka vypořádají s vlastními batohy, které - plně naložené - musel nést každý na vlastních zádech, také se spaním na divoko v lese a také s přípravou něčeho poživatelného k jídlu. I po této stránce vše dopadlo na výbornou a všichni obstáli, inu - s pochvalou.

V pátek jsme zahájili téměř nočním pochodem. No zase tak noční to nebylo, ale na místo prvního noclehu jsme dorazili opravdu za černo-černé tmy. Moc dlouho jsme to večer neprotahovali - rychle nějaké dřevo, dojíst svačinky z domova, případně upéct buřta a šup na kutě.

V noci byla zima a padala rosa. O neplánované noční bojovce pro jistou část dospělého doprovodu se nebudu rozepisovat, každopádně to byla nevítaná kulturní vložka, která - díky pomoci ochotného kamaráda, nakonec dopadla dobře. Tímto Petře děkujeme.

Sobotní ráno nás uvítalo notně oroseným travním porostem všude kol kolem a postupně se zvedající vrstvou mlhy. A samozřejmě sluníčkem - jak by ne... Po snídani zabalit a hurá na cestu. Krátká zastávka v místní občerstvovně na kafíčko spravila nám vedoucím náladu - byť toho nebylo třeba, protože nálada byla skvělá (takto ale ještě lepší).

Sobotní trmácení až do místa oběda všichni přežili ve zdraví, ve zdraví pomohli připravit oheň a téměř po zálesácku, v kotlíku, jsme si uvařili mimo jiné i pravou, nefalšovanou, vandráckou gulášovku z pytlíku. A jak si všichni pomlaskávali...  Až do večera nás doprovázelo zapadající slunko a podzimní paprsky nás hřály ještě chvilku i po dobrodružném překonání roklovitého močálu (všichni suchou nohou...). Našli jsme bivak, na kraji lesa jsme rychle upekli něco strouhanky maskované za buřty a pak postupně les utichal, když jsme se uložili k zaslouženému (a vytouženému) odpočinku.

V neděli ráno jsme mazácky zabalili, rychle uvařili čaj, zbufetili nějaké rychlé a nenáročné snídaňové pokrmy a pak už jsme vyrazili na cestu zpět do civilizace. Po krátké obědové zastávce cestou jsme dorazili do Bystřice, v místní restauraci jsme udivenému hostinskému vypili téměř všechnu kofolu a pak už nás naložil jakoby náhodou projíždějící vláček směr domovy.

Za celý víkend jsme ušli cca 21 km, převážně lesem a po lesních cestách. Počasí super, příroda super, nálada neměla chybu. Konec-konců, koukněte se sami na fotky sem. Tak snad abychom začali plánovat další podobnou akci.

Zapsal: Mirek