Sjezd říčky Teplá a Lomnického potoka - fotky
Stejně jako před rokem touto dobou, jsme ráno přešlapovali v ranní rosou zmáčené trávě na startu splutí řeky Teplá a přemýšleli, kdo vymyslel takový název pro řeku s tak studenou vodou.
Chvíli přemlouvání a šup do té slizské a studené říše vln, vracáků, válců a šutrů obracáků. I přes to, že Fred s Honzou a Matějem tentokrát chyběli, nás bylo na startu ve skupince celkem 7 - dali jsme se do kupy s pár přáteli našich přátel, aby se nám lépe pádlovalo a klábosilo. Počasí krása, teplo jako v létě, nálada perfektní.
Ale vodník cestou nezahálel a ani ne kilák po startu si vybral svoji daň v podobě první krysy a bohužel - také v podobě krvavě pošramoceného palce u nohy jednoho z malých jezdců. Po zralé úvaze to pro něj byla na tento den stopka a v doprovodu taťky řešil pěší přesun zpět na start a nutné ošetření. No - vodník nespí, vodník číhá až uděláme chybu... Takže zbytek jsme ten den dávali vše už jen v pěti jezdcích.
Průjezd okolo Grand hotelu PUPP byl téměř stylový - opět jsme byli vděčnými objekty pro fotoaparáty zahraničních turistů. Tři závěrečné válce na Teplé jsme tentokrát všichni sjeli téměř s prstem v nose (někteří i s očima na vrch hlavy), každopádně však všichni beze ztráty květinky. Pak oběd v kempu, kde právě nedávno zavřeli hospodu. No, buřtguláš, klobása a pivko v bufáči to jistili, prostě se nám nikam dál už jezdit nechtělo.
Po chvíli pohody a odpočinku hurá pod přehradu v očekávání ledových vln a záludných meandrů Lomnického potoka. Nasedání bylo opět trošku dobrodružné - ve znamení synchronizovaného startu, aby jsme se vzájemně neztratili hned v úvodu. Prvních 500 metrů veletoku bylo totiž vskutku výživnými vlnami a sem tam i trošku zahrozily nějaké boční skoroválečky. Nutno říci, že všichni jsme si celý sešup náležitě užívali a zejména naši mladší jezdci na každé vlně doslova svítili nadšením. V úplném závěru někteří malinko zmatkovali při vysedání. Diváci řvali nadšením. No, napříště víme, že k vysedání je mnohem vhodnější první vyšlapané místečko v trávě na pravém břehu, téměř hned po výjezdu z lesa. Lomničák tedy opět nezklamal - škoda že takových terénů s dostatkem vody v té naší české kotlině není více.
Pár dokumentačních fotek vskutku nevalné kvality zde.
Zapsal: Mirek